| Třicetiminutový slovenský dokument režiséra Rastislava Hatiara nás zavede do Vysokých Tater. Východní stěna Mlynárika je považována za nejdominantnější stěnu ve Vysokých Tatrách, která v profilu připomíná luk. V 70. letech se jí podařilo zdolat legendární české dvojici Joska Rybička – Jirka Šmíd. Celý výstup jim zabral 55 hodin. Nekompromisní linii středem nejstrmější části zdi nazvali Direttissima (Dirette). O dvě desetiletí později v roce 1992 ji poprvé volně vylezli slovenští bratři Milan a Palo Packovi spolu s Jaro Vonderčíkem. V horní části stěny volili variantu více zprava a celou cestu oklasifikovali za VIII. Obešli však dva nejtěžší úseky, tzv. Zvon ve střední části, a strmou oranžovou stěnu s dlouhou převislou špárou, známou jako Štítová stěna, která se nachází v horní části „Diretky“. Znovu do stěny nastoupili, s cílem co nejpřímějšího narovnání, Poláci Grzegorz Grochal a Piotr Sztaba v roce 2001. O dalších 30 let později se Diretku rozhodne zdolat známá dvojice slovenských horolezců Martin Krasňanský a Jožo Krištoffy, kteří se již dlouho znají. Dvojici se nakonec podaří zdolat legendární Štítovou stěnu ( s výjimkou Zvonu) a provést nepřetržité stoupání celé linie. Jožo k přelezu napsal: „Jedná sa gro o Diretku v kombinacii s VO2Max. V princípe to najkrajšie, čo stena ponúka. Niektoré dĺžky sme spojili do jednej, kedže štandovať na mieste, kde nie je no-hand-rest, mi príde už nemoderné, alebo ak boli dĺžky príliš krátke. Najväčší prínos je samozrejme v prelezení celej špáry pôvodnej cesty Diretky od Rybičku a Šmída v štítovej stene, ktorá bola doteraz len hákovaná. Náš prelez bol v štýle RP, PP, TR na striedačku, kde ani druholezec nesedel.“ Jejich horolezectví a životní příběh však naznačuje, že vztahy výjimečných horolezců mohou být někdy větší výzvou než skalní zeď, které čelí. Rasťo Hatiar je kameraman, scenárista a režisér, který vytvořil stovku krátkých a několik středometrážních filmů z horského prostředí, např. Na hranici tieňov, Stratení nomádi, Zabijácka krása, Slepá dôvera, Teória šťastia podľa Rybanského a dva delší dokumentární filmy: Vrcholová príťažlivosť a Nechcený autoportrét. Jako kameraman spolupracoval s P. Barabášem na cyklu Príbehy tatranských štítov. Je držitelem řady mezinárodních ocenění. Více o R. Hatiarovi zde: https://www.rastohatiar.sk/biografia/ |
