Mezinárodní festival outdoorových filmů
  







 
Úvod| O festivalu| Porota 2017| Partneři 2017| Podpora 2017| Záštita 2017| TV NOE| Kontakt| Archiv|





HLAVNÍM HOSTEM FESTIVALU JE KLÁRA KOLOUCHOVÁ (POLÁČKOVÁ)


Jednou z novinek na MFOF 2016 je hlavní host. Prvním bude Klára Kolouchová, která jako první Češka, narozena a žijící v Česku zdolala v roce 2007 himálajský Mount Everest. Ještě předtím vystoupily na nejvyšší horu světa Renata Chlumská, švédská horolezkyně a cestovatelka českého původu (1999) a Tina Sjögren, narozená v Československu, žijicí ve Švédsku a poté v USA.

Klára je rodilý Pražák, ale nedá se říci, že by byla křtěná poklidnou Vltavou. Do vínku jí bylo dáno nadšení pro věc, zvídavost, touha objevovat - žít. Svým elánem dokáže strhnout okolí, její optimismus spojený s chutí stále něco podnikat je neudolatelný. Není to ale jen touha po dobrodružství, po něčem stále novém, ale i hledání a nalézání zákonitostí našeho života, jeho smyslu. Je to o duševní pohodě, schopnosti se i zastavit, ale pak zcela určitě zase vyrazit za něčím novým. Výzva, je asi to správné slovo, na které Klára slyší; to je její slabost - nebo síla?!

Zpravý z K2 expedice 2016 k přečtení níže!

























KLÁRA KOLOUCHOVÁ - KARAKORÁM MARATON

Poslední ohlednutí - je tam! Krásná, majestátná, zahalená ve sněžném oparu, vrchol schovaný v bílých mracích. Asi aby nám to nebylo tak líto... Base camp pod K2 se letos naposled probouzí do hektického rána a loučí se s horolezci ze všech koutů světa. Po pěti týdnech sem opět dorazila karavana pákistánských nosičů z údolí, aby nám pomohla sbalit expediční propriety. Sezona skončila. A bilance? Již druhým rokem se nikomu nepovedlo dosáhnout vrcholu. Ale také se nikomu nic zásadního nestalo, všichni se vracíme domů!

Tak teď už jen "přeběhnout" těch 140km údolím přes ledovce nazpět do Askole, pak jeepem do Skardu, doufat v dobré počasí a následný přelet do Islámábádu.

A nebo, jak navrhnul náš liason officer, si to můžeme střihnout pres Gondogoro pas - prý výrazně kratší a krásnější varianta. Kdo by odolal?

Vyrazili jsme v 5 hodin ráno a nasadili mastňácké tempo, nejsme přeci žádní trekaři. První den prý bude na pohodu, druhý si trošku šlápneme (noční přechod sedla v 5.700m) a třetí to bude jen pár hodin do první vesnice, kde už nás budou čekat auta.

Auta nás opravdu čekala a my se s úlevou složili na zadní sedadla. Měli jsme toho dost, za tři dny jsme spali sotva 5hodin, zbytek jsme proběhli snad pres půl Karákóramu, tomu říkám stylové zakončení expedice. Apaticky sledujeme okolní krajinu, kaskadérské kousky našeho řidiče už nás nemůžou rozhodit. Za ty 3 dny jsme zvládli to, co trekařům trvá 10dní!

A odměnou nám je první v noc v hotelu - v opravdický posteli a s opravdickou sprchou!

Ahoj, Klára!



















zdroj: www.klarakolouchova.cz

8.8.2016


Klára Kolouchová - Game Over

Včera jsme se dobiti vrátili do základního tábora. Konečná, K2 nám ukázala svou ničivou sílu. Masivní lavina, kterou odstartoval pád séraku nad C4, neúprosně smetla celý 3. výškový tábor. A s ním všechny stany, zásoby jídla, kyslíku. V té době tam mělo být asi třicet lidí, naštěstí nebylo…

Smutek, zklamání? Jasně, více než šest týdnů dřiny a odříkání, a jako mávnutím proutku je po všem. Ale když jsem se dnes ráno probudila do nádherného slunečného dne, jako dělaného pro "summit push", došlo mi, jaké jsme měli sakra štěstí! Hora si nevybírá, ten sérak mohl spadnout stejně tak včera nebo dnes.

Jak mi dnes po snídani řekl zkušený horský matador Kari Kobler: "Tohle není kopec jako jiné osmitisícovky. Nemůžeš ho srovnávat s Everestem nebo Makalu. Tohle je jiná liga, dala jsi tomu vše, co jsi mohla, a můžeš být ráda, že jsi tady – nazpět a živá." Tvrdá slova, ale pravdivá.

Všem nám dochází, jakou jsme vlastně měli kliku a pomalu se přepínáme do módu "návrat domů". Hurááá! To je myšlenka, která byla po dobu expedice tabu. Zakázala jsem si myslet na to, co asi doma dělají děti, jaké by to bylo je k sobě přitisknout, jak se těším na sklenku dobrého vínka někde v pohodě na terase.

A najednou je to tady – reálně, hmatatelně. Základní tábor dostal novou podobu, vše se připravuje na velký přesun zpět do civilizace, čas přebalování, sušení, kompletace expediční výstroje a výzbroje, poslední praní i tolik potřebná sprcha.

Mám radost a jsem vděčná, že jsem to mohla zažít, být součástí tohohle nádherného dobrodružství, které ještě zdaleka nekončí!

Mějte se krásně, Klára


































zdroj: www.klarakolouchova.cz

26.7.2016

Klára Kolouchová - Kudy dál...?!

Sliby se mají plnit… a tak se hlásím – opět z C2! Cesta byla znovu úmorná a počasí – jak jinak než nepřívětivé. Meteorolog nahlásil krátké okno pro výstup na vrchol, a tak jsme museli do C1 a C2 za nevlídného počasí, abychom mohli dále pokračovat relativně bezpečně – tedy co se počasí týče. Silný vítr a husté sněžení prověřil funkční parametry oblečení i techniku lezení. S drobnými omrzlinami a modřinami se ale nakonec opět mačkáme po třech ve stanech v „bezpečí“ C2.

Cesta přes House of Chimney (z C1 do C2) byla plná adrenalinu víc než minule. Hřmělo to tam jak v tunelu, přítomnost lavin na K2 jsme naštěstí vnímali jen sluchovým vjemem. Další obrovská lavina zaúřadovala – smetla C3 a částečně i depozit v C4. Kvůli resp. v tomto případě díky počasí tak vysoko dnes nikdo nebyl… uf…! Materiální ztráty „tam výš“ budeme zjišťovat zítra, dle toho se rozhodneme, kudy dál – zda nahoru či zpět…


















zdroj: www.klarakolouchova.cz

25.7.2016


Klára Kolouchová - BC: sněhulák a lavina

Už je to týden, co jsme byli nuceni se předčasně vrátit z našeho vrcholového pokusu. Spousta času na přemítání - co kdyby, proč, co teď, co dál. Už jsme smíření s tím, že se hora zkrátka rozhodla jinak. Proti větru přes 40km/h se ve výšce nad 8.000m nedá bojovat. Přitom zespodu to vypadá úplně nevinně - jen jemný obláček se vznáší nad špičkou hory, jinak nádherný, slunečný, byť mrazivý den.

Dny v BC začínají postupně splývat, každodenní rituály však zůstávají stejné. Pomocník v kuchyni se mě každé ráno snaží probudit už v 8 hodin, když stepuje před stanem a lámanou angličtinou říká: „KÁRÁ, wake up, breakfast ready…“ Větu zopakuje asi 3x, a pak smutně odejde. Podávají se vajíčka se slaninou. Já s čepicí přetaženou přes oči vydržím ve spacáku ještě hodinku a mezi 9:30 a 10 hodinou už na mě čeká můj oblíbený ovocný kompot s cornflakes a kafe. Když nelezu, preferuju sladkou snídani.

A když už jsme u těch rituálů resp. tradic – ani tady – na K2 – nesmí chybět sněhulák! Kluci z kuchyně obětovali mrkev a dvě chilli papričky, a tak jsem se svým exemplářem s přehledem smetla konkurenci a vyhrála. Docela se poved, ne?

Každopádně dnešní poklidné dopoledne oživil pád docela masivní laviny na cestě přes Cassin, kousek nad BC. Podívaná neuvěřitelná…, a tak jsme stále zde a stále sledujeme počasí. Ze Švýcarska nám meteorolog dle složitých propočtů a sofistikovaných modelů posílá své predikce a nám nezbývá, než mu věřit, doufat a čekat.

Ozvu se, až vyrazíme. Ahoj Klára! :)





















zdroj: www.klarakolouchova.cz

21.7.2016

Klára Kolouchová - Počasí nám vystavilo stopku

Původně vlídného počasí se kromě nás rozhodlo využít i několik dalších expedic. Jakákoli příležitost k výstupu se počítá. Včera jsme se ale všichni museli pokorně vrátit zpět do základního tábora. Monzunové počasí přišlo o něco dříve, a když se ke sněžení přidal i nepříjemný vítr, podmínky neumožnily pokračovat dál z C3 k vrcholu. V tuto chvílí sledujeme vývoj počasí již z bezpečí BC a čekáme na další příznivé okno. Sil máme dost a doufáme, že nám majestátní K2 dá ještě jednu šanci.










zdroj: www.klarakolouchova.cz

14.7.2016

Klára Kolouchová - Lezeme!

Předpověď počasí se změnila a operativně jsme se rozhodli, že se pokusíme v rámci nového okna o výstup. Včera jsme vystoupili úspěšně do C1, dnes pokračujeme do C2. Plánovaný den útoku na vrchol je 14/7. Zatím sněží, ale počasí by se mělo v následujících dnech zlepšovat. Držte nám palce!










zdroj: www.klarakolouchova.cz

11.7.2016

Klára Kolouchová - Zpátky v BC!

Dle plánu jsme v neděli v 7 ráno vyrazili zpět do našeho hlavního útočiště. Poslední noc v C2 byla nekonečná – skoro jsem nespala a očima jen podpírala stan zmítaný poryvy větru. K2 se chtěla evidentně předvést. Hlava mně třeštila, jídlo nešlo skoro vůbec (vlastně téměř po celý dvoudenní pobyt v této výšce), a tak jsem litry vody alespoň pokorně zapíjela aspirin po aspirinu.

Konečně tedy sestup. Byla jsem hodně zesláblá, a tak vidina teplého jídla v BC od Anthonyho, našeho výtečného anglického kuchaře, mě převedla i přes obávaný House of Chimney mezi C1 a C2. Ten úsek je pěkná potvora a obzvláště v tom fučáku nesmíš udělat chybu. Cesta dolů je výrazně rychlejší – je to hodně prudký, mixovej terén – přesto ale žádná pohoda, vlastně zatím nic tady nebylo úplně zadarmo. Jak jsem psala minule – Mark z naší skupiny už to vzdal, včera odletěl helikoptérou do Skardu. Dneska to zabalila i „nabušená“ Britka z vedlejší skupiny, kterou sponzoroval Red Bull.

Nyní je ale vše ošklivé prominuto a zapomenuto. Užívám si několika poklidných „rest days“ a ke štěstí mi stačí strašlivě málo. Najedená, zabalená ve spacáku ve vlastním stanu, s vyčištěnými zoubky (holt máma zubařka se nezapře), nakrémovaná od Justa, vykartáčované vlasy… Zítra navíc sprcha, a když vykoukne sluníčko – dojde i na mytí vlasů. Prostě pořád se něco děje a já se už zas těším nahoru…


















zdroj: www.klarakolouchova.cz

5.7.2016

Klára Kolouchová - Aklimatizace naostro

Dnes zahajujeme hodně důležitou fázi naší cesty vzhůru. Tělo dostane trochu zabrat a v rámci rotace si ochutná sedmitisícovou výšku a pozná se konečně s horou, aby se pak zpátky v relativním bezpečí Base Campu zase srovnalo a snad i zocelilo, jak předpokládá aklimatizační rituál.

Už samotný nástup do ABC (Advance Base Camp – předsunutý základní tábor), kde hodláme přespat dvě noci, vede přes zrádný ledopád s četnými trhlinami, a to bude hodně těžké kličkování. Třetí noc plánujeme v C1 - výškovém táboru v 5.800 metrech a následné dvě noci pak v C2 - ve výšce 6 600 m n.m. Vynáška do C3 snad bude pomyslnou třešínkou na dortu; bude splněno a my pomažeme zpátky do Base Campu.

Beru si nahoru satelitní telefon a dám vědět, jak postupujeme. Zatím se cítím dobře. Slušné počasí má tak akorát vydržet, než sestoupíme zpátky do základního tábora, kde pak plánujeme týden odpočinku.

Pilot Petr vykouzlil náhradního drona a je odhodlán vystoupat až do C1, kde jej vypustí. Tam se naše cesty rozdělí, výš zatím nepomýšlí, zarotuje si zpátky do BC :).

Tentokrát můžete zhlédnout i pár krátkých videií přímo z K2 zde.


















29.6.2016



Druhou zprávu od Kláry přinášíme hnedle po té první a to s čtyřdenním zpožděním. Další zprávy už budeme zvěřejňovat hned:).

Právě jsme na konci druhého dne treku do základního tábora pod druhou největší horu světa, K2. Máme za sebou asi třetinu cesty, tedy zhruba nějakých 40 kilometrů, dalších 80 je před námi. Počasí nám přeje, respektive přes den je velké horko, kolem 35 stupňů a extrémně prašno. Zítra již vstoupíme na ledovec Baltoro. Čeká nás brzký budíček ve 4 hodiny ráno, abychom již kolem páté mohli vyrazit na prý nejnáročnější část treku. Spolu s naší expedicí je tu i další 7 členný mezinárodní tým, společně s 300 pákistánskými nosiči. Tak zatím ahoj, příště už z base campu!

Zpráva a foto přejaty z www.klarakolouchova.cz




















23.6.2016

První dojmy z Pakistánu od Kláry Kolouchové a Petra Jana Juračky


Je to neuvěřitelné! Ten moment, na který jsme více jak půl roku čekali, je tu. Skardu, Pákistán. Na samotném úpatí pohoří Karákóram posedáváme v místním hotýlku a pomalu se seznamujeme s členy další výpravy, která sem dorazila společně s tou naší. Dáváme se dohromady po cestě, přebalujeme batohy, plánujeme, zkoušíme techniku, sušíme vybavení, pijeme hektolitry vody a cucáme pastilky proti bolení v krku. Zatím to vypadá, že se sešla fajn partička. Kanaďan, Američani, Japonci a nakonec i ten podivínský Holanďan vypadají jako zkušení a otevření lidé. Tři z nich před měsícem stanuli na Everestu a těší se i na druhý nejvyšší vrchol planety, onu vysněnou K2. Genius loci je nepřehlédnutelný. Stačí na chvíli posedět ve vestibulu hotelu, kde se všichni střetáváme u wifi routeru jako divoká africká zvěř u napajedla. Vedle sedící Pákistánec se k nám s úsměvem otočí: „Slyšel jsem, že jste z Čech! To je skvělé! Češi jsou fajn, Josef Rakoncaj, Josef Nežerka nebo ten veselej, no ten s tím culíkem, Mára Holeček! Můžu jim po Vás poslat nějaké dárky?“

Dnes máme volný den. Nakoupili jsme ve městě pár drobností, Petr se nechal obřadně ostříhat, risknul i oholení břitvou, Klára si dala svoji patrně poslední zmrzlinu v civilizaci. Nicméně právě začíná Ramadán, takže jí nezbylo, než ji jíst nenápadně z obalu, aby to nikdo neviděl. Zítra se přesuneme do Askole, jedné z posledních vesnic na cestě, kam ještě dojedeme autem, a pak už konečně po svých. Budeme už mimo signál operátorů a internetu, ale věříme v omezené spojení satelitním modemem. A těšíme se. Čeká nás trek, kterým prošli takřka všichni Ti, kteří se o K2 kdy v minulosti pokusili, a to včetně prvních Italů, kteří v roce 1954 stanuli na jejím vrcholu. Ostatně, mají tady i malé a rozkošné muzeum. Příběh začíná!!

Klára a Petr

Zpráva a foto přejaty z www.klarakolouchova.cz

















22.6.2016

zpět     domů     tisk

Nepřehlédněte







Všechna práva vyhrazena © 2017 OUTDOOR FILMS s.r.o. / realizace nextWEB